Oregonská stezka

Provedení

V první hodině jsem žákům přečetla úvodní text (námět) a rozdala jsem jim slepé mapky Ameriky s vyznačenou Oregonskou stezkou. Společně jsme porovnali naši slepou mapku se zeměpisnou mapou Ameriky a nastolila jsem otázku, zda by žáky zajímalo prozkoumat životy a cestu lidí, kteří se v roce 1841 vydali Oregonskou cestou hledat nové domovy.
Co bude naším cílem?

Na začátku jsem žáky postavila před stejný úkol, jaký řešili osadníci, to znamená, že nevěděli, co všechno je bude čekat, stejně jako to nevěděli osadníci, ale přesto se měli připravit na cestu. Moji žáci se rozhodli, že do takového projektu půjdou, aby měli zajímavé podklady pro svou slohovou práci. Měli měsíc na to, aby si zjistili co nejvíce dostupných materiálů k osídlování Oregonu a dalších částí Ameriky kolem roku 1841.
 

Za měsíc se konala druhá hodina. Abychom si připomněli a dostali se do atmosféry, začali jsme mapou. Žáci se rozdělili do skupin a každá skupina dostala jednu slepou mapu se zakreslenou Oregonskou stezkou a atlas světa.

Úkolem jednotlivých skupin bylo zakreslit do slepé mapy přírodní útvary (řeky, hory), které by mohly být důležité pro jejich cestu.

Poté, co skupina měla dostatečně doplněnou mapku, dostali druhý úkol.

Měli podle mapy vypočítat, kolik kilometrů asi urazí celkem, pokusit se zodpovědět na otázku, proč se vyráželo na konci jara, a sepsat, co vše si budou brát s sebou a jak tyto věci budou transportovat. Nesměli zapomenout, že se stěhují do nových oblastí, kde nic nemají a budou si kupovat půdu a stavět vlastní dům.

Na konci hodiny jednotlivé skupiny sdělily ostatním své výpočty, důvody, proč se vyráželo na konci jara, a přečetly seznamy věcí, které si berou s sebou a jakým způsobem je budou přepravovat. Společně jsme vyloučili úplné nesmysly.
 

Další etapu zahájili tím, že si znovu přečetli své seznamy věcí a každá skupina měla 5 minut na to, aby své věci umístila do krytého vozu (viz návod).

Druhým úkolem bylo zamyslet se nad tím, jakou roli ve skupině bude každý zastávat, kým na této cestě bude (matka, dítě - kolik mi je, sestra matky, bratr, otec...) a vymyslet seznam denních povinností své postavy i denní režim skupiny v těchto denních dobách - ráno, poledne, večer. Hrané scénky předvedli ostatním skupinám.

Po předvedení všech vystoupení si všichni sedli do kruhu zády k sobě. Představili si, že je večer. Jsou už unavení, ale chtějí si srovnat v myšlenkách to, co se stalo od minulého zápisu do deníku. Nejprve si čtou to, co už si zapsali.

„Prala jsem. Dusila jsem jablka, pekla koláče a rýžový nákyp a spravovala plachtu vozu. Dost unavená.“

„Co to posedlo mého muže, že nás vyvedl do této bohem zapomenuté země. Všichni se bojí nakažlivých nemocí a Indiánů. Každodenní stejná dřina si vybírá svou daň.“ (Historie USA, Tindall, Shi)

Nyní každý mohl říci jednu větu, která ho napadla, jako pokračování deníku (viz mluvení do ticha v návodu).

Za domácí úkol měli napsat své deníkové záznamy. Záznamy měly být ze tří dnů a musely být označené datem. Nemuselo jít o tři dny po sobě.
 

Dorazili do pevnosti Fort Laramie, která leží asi v jedné třetině cesty. Nyní měli možnost prodat nepotřebné věci a hlavně dokoupit věci, na které přišli, že jim chybí.

Dala jsem žákům ve skupinách 5 minut, aby na své seznamy dopsali věci, na které podle jejich názoru zapomněli. Poté se vypravili na další cestu.

Putovali dál a podle mapy museli překonat řeku St. Platte, podél které zatím jeli. Brod, kde se dalo přejet, leží asi 5 dní cesty od Fort Laramie. Problémem bylo, že řeka měla dost vody a nemohli najít brod.

Úkolem skupin je tentokrát uspořádat poradu všech skupin a vymyslet, jak se dostanou přes řeku (poznámky pro učitele viz návod).
 

Podařilo se jim dostat se přes řeku, přejít Skalisté hory a dorazili do pevnosti Fort Briger. Ocitli se za polovinou cesty a zásoby potravin se ztenčovaly, úkolem je vymyslet, jak doplnit zásoby potravin.

Cestou překonávali ještě řeku Colorado a Hadí řeku. Konečně dorazili do cíle a rozešli se obsazovat jednotlivá území, stavět obydlí. Než se rozešli, čekal je úkol poslední.

Podle získaných informací namalovali celou stezku, jak ji jako osadníci prošli, a vyznačili, s jakými problémy se mohli setkávat. Vše zakreslili podle svých schopností, třeba jen symboly.

Poté si mapy společně prohlédli a ostatní skupiny se pokusily „číst“ v cizích mapách.

Doma napsali dějový popis cesty nebo deník postavy, kterou po celou cestu byli. Ve škole si společně některé slohové práce přečetli formou pyramidového výběru (viz návod).