Námět

„I za Tatrami, v rovinách při řece Visle rozkládala se od nepaměti Charvatská země, část prvotní veliké vlasti Slovanské. V té Charvatské zemi bytovala četná plemena, příbuzná jazykem, mravy, způsobem života.

I stalo se, že se strhly mezi nimi vády a krvavé boje o meze a dědiny. Vstal rod na rod, příbuzní bojovali proti příbuzným a hubili se navzájem.

V ten čas dva bratři mocného rodu, oba vojvodové, Čech a Lech, spolu se o to snesli, že opustí rodnou zemi bojem neblahou. Řekli si: „Vyhledejme sobě nových sídel, kdež by náš rod žil s pokojem a díla si hleděl.“

Byli uvyklí již po předcích půdu pilně zdělávati, všeliký druh obilí pěstovati i chovati koně a stáda bravu i skotu.

Jak se usnesli, tak vykonali. Svolavše své plémě, vzdali oběť bohům, vynesli obrazy dědů a rozžehnavše se s otcovskou půdou obrátili se na západ slunce, v neznámé končiny. I bral se rod za rodem, každý početných rodin, všichni přátelé a příbuzní. Napřed šli zvědové a zbrojní muži, prostřed vojvoda Čech, sivé brady, ale statný a silný, jeho bratr Lech a kolem nich vladykové, starostové rodů, všichni na koních. Za nimi starci, ženy a děti na hrubých vozích, na koních, stáda dobytka, naposled pak opět zbrojní mužové. Tak brali se nejprvé končinami příbuzných plemen, až přešli hranice Charvatské země, až přebředli Odru řeku a vstoupili do neznámých, hornatých končin.“
(A. Jirásek, Staré pověsti české)
 

Takto začíná pověst o praotci Čechovi v knize Staré pověsti české od Aloise Jiráska. Jedná se o téma, ve kterém se objevuje hrdost na naši vlastní historii. Je to vděčné téma nejen z hlediska výuky literatury, ale můžeme si tak představit a částečně třeba i zrekonstruovat tuto bájnou dobu, o které se poprvé dozvídáme z Kosmovy Kroniky české.

Záměr

Hlavním cílem bylo zmapovat situaci mezi žáky po příchodu do 6. třídy, tedy přechodu na 2. stupeň. Zjistit, jak funguje práce ve skupinách, zda jsou na ni žáci zvyklí. Získat představu o vztazích mezi nimi.

Ve výuce bylo cílem naučit je vnímat literární pojem pověst i jinak než pouze čtením. Vyvozovat závěry z daných informací. Uvažovat o tom, jak tyto popsané události tehdy mohly probíhat? Jak lidé žili? Proč opustili své domovy? Na takové a další otázky hledat společně odpovědi a zároveň prozkoumat, kolik toho z našich pověstí známe.